Rosu dejte nebesa shůry...

    Dlouho trvající sucho, tropické teploty, a nedostatek spodní vody v naší zemi (a prakticky v celé Evropě) mne přivedlo k zamyšlení nad jeho příčinami. Ovšem ne fyziologicko-geologickými, ale duchovními. Voda je vzácná věc, a chybí-li, je zle. Není úroda, jsme unavení, hrozí požáry. Chce nám tím Bůh také něco říct?
    Duchovní patron našeho řádu, prorok Eliáš, byl od Pána poslán, aby vyvolený národ probudil z jeho duchovní letargie a rovněž z modloslužby, protože uctívali Bála - bůžka úrody a hojnosti, a jemu přisuzovali dostatek plodin a vody. Proto Eliáš prohlásil: "Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo." (1Král 17,1). A stalo se tak - rosa a déšť přišel teprve až se na hoře Karmelu ukázalo, kdo je pravým Bohem, a lid se opět přiklonil k Hospodinu (1Král 18). O spojitosti modlářství a nedostatku vláhy mluví také prorok Jeremiáš (Jer 3,1-5).
    Nechci zde nijak duchovně analyzovat dějiny naše či Evropy a hledat nějaké konkrétní příčiny. Jen bych rád lidi dobré vůle pozval ke kající modlitbě za hříchy minulosti (i hříchy současné), které poznamenaly a zatížily naše duchovní kořeny, a brání Hospodinu, aby nám žehnal. Také si myslím, že i takto bychom mohli Pánu projevit vděčnost za dar samostatnosti naší země a vznik našeho státu. K pokání vyzval celou církev papež Jan Pavel II. už před vstupem do 3.tisíciletí v apoštolském listu Tertio millennio adveniente (čl.33):
  Je rovněž správné, aby církev, zatímco se druhé tisíciletí chýlí ke konci, s jasnějším vědomím vzala na sebe hřích svých synů ve vzpomínce na všechny situace v průběhu dějin, kdy se vzdálili od ducha Krista a jeho evangelia, a namísto svědectví života, inspirovaného hodnotami víry, poskytovali světu podívanou na způsoby myšlení a jednání, které byly skutečnými formami protisvědectví a pohoršení.
  I když je církev pro své spojení s Kristem svatá, nikdy nepřestává konat pokání: před Bohem a před lidmi vždy uznává za vlastní své hříšné syny. Věroučná konstituce Lumen gentium o tom říká: „V církvi však jsou i hříšníci, je zároveň svatá i stále potřebuje očišťování a jde trvale cestou pokání a obnovy.“[16]

    V tomto duchu by mohla společná modlitba probíhat. Hříchem Izraelitů bylo modlářství. Naším hříchem je jistě zbožňování peněz a ekonomiky, plýtvání dary země, a mohli bychom pokračovat. Z minulých hříchů pak všechny podoby "násilné evangelizace", zneužívání moci církve, povrchnost a pokrytectví, atd. Nesuďme, nesvádějme vinu, pojďme se modlit s vědomím vlastní hříšnosti, a prosit za odpuštění a smíření.
    Mnoho z vás se takto jistě už dlouho modlí. Pán však někdy zvlášť oceňuje společnou modlitbu a viditelný úkon pokání, jako i na hoře Karmel ocenil příklon svého lidu zpět k Němu. Navrhuji tedy, kdekoliv to jen trošku půjde, sejít se ke společné modlitbě či modlitebnímu pochodu. Půst je modlitbou těla a pochod se k tomu dá jistě připočíst také. Věnujeme tomu čas, úsilí, soustředěnost. Inspirací mi k tomu byly modlitební průvody do polí, konané s prosbou za déšť a úrodu, konané na Moravě. A opravdu přinášely ovoce.
    Přemýšlel jsem, kde se sejít v Praze, až mne nakonec napadlo - obejít v modlitbě vršek, na kterém je památník bitvy Na Bílé Hoře. Je neoddělitelně spojena s našimi dějinami, pobělohorský vývoj naší země je dodnes trnem v oku mnoha lidem, je za co prosit i odprošovat. Je-li vám tedy tato myšlenka blízká a jste-li  ochotni se přijít modlit za odpuštění a smíření hříchů minulosti i dneška, a zároveň prosit za déšť, přijďte v neděli 2.9.2018 ve 14,30 před klášter benediktinek na Bílé Hoře. Vyjdeme a budeme se modlit kající litanie za vláhu pro naši zemi, a hlavně za duchovní rosu Ducha svatého pro naše srdce a životy. V modlitbě vyjdeme na bělohorský vršek a po zakončení u památniku bělohorské bitvy můžeme ještě celý vrch obejít (cca 1,5km).

DĚKUJI VŠEM, KTEŘÍ PŘEDCHOZÍ NEDĚLE PŘIŠLI A ZVU VÁS NA DALŠÍ MODLITBY. SUCHO POKRAČUJE (IKDYŽ PÁN NA NAŠE PROSBY ODPOVÍDÁ), PROTO JE TŘEBA POKRAČOVAT A VYTRVAT. I NAŠE SRDCE TO POTŘEBUJÍ... DALŠÍ TERMÍNY UŽ SEM PSÁT NEBUDU, ALE KDOKOLIV BUDE MÍT POTŘEBU SE POMODLIT NA VÝŠE UVEDENÉ ÚMYSLY A PUTOVAT PŘI TOM, MŮŽE PŘIJÍT V KTEROUKOLIV NEDĚLI VE 14,30 NA BÍLOU HORU, A (KLIDNĚ SÁM) JI V MODLITBĚ OBEJÍT.

Pokud se někde už k modlitbách za déšt scházíte, dejte vědět kdy a kde (pokud vám to nevadí), a já to sem můžu pověsit, abychom se navzájem podpořili a povzbudili.