Duch Svatý

K víře křesťana také neoddělitelně patří víra v Nejsvětější Trojici, tedy v to, že Bůh, ač je jediný, existuje jako společenství tří osob – Otce, Syna a Ducha Svatého. Nelze se tedy alespoň krátce zde nevěnovat i třetí Božské osobě – Duchu Svatému. Katechismus vyjadřuje nezastupitelnou úlohu Ducha Svatého takto:

    Nelze věřit v Ježíše Krista, jestliže člověk nemá podíl na jeho Duchu. Právě Duch svatý zjevuje lidem, kdo je Ježíš. Vždyť „jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: ‘Ježíš je Pán’“ (1 Kor 12,3). „Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží. ...Tak ani Boží nitro nezná nikdo, jen Duch Boží“ (1 Kor 2,10.11). Jen Bůh úplně poznává Boha. Věříme v Ducha svatého, protože je Bůh. Církev nepřestává vyznávat svou víru v jediného Boha: Otce, Syna a Ducha svatého.  KKC 152

Duch Svatý byl dokonce úplně na počátku naší existence a i proto je v modlitbě Credo nazýván Pánem a Dárcem života:

    Boží Slovo a jeho Dech jsou na počátku bytí a života každého tvora: „Je vlastní Duchu svatému vládnout, posvěcovat a oživovat stvoření, protože on je Bůh soupodstatný s Otcem i Synem … Má moc nad životem, neboť jako Bůh uchovává stvoření v Otci skrze Syna.“ (Byzantská liturgie)  KKC 703

    Žít s Duchem Svatým tedy pro křesťana není vůbec nějakou okrajovou záležitostí. On nás uvádí do všech Božích tajemství. A On nás také uschopňuje k tomu, abychom na Boží volání adekvátně odpovídali. Dělá to však často velmi nepozorovaně. Proto napsal Henri Boulad: „On je Božím šeptáním; šeptá ve vás tak diskrétním a skrytým způsobem, že si ani nevšimnete, že je to někdo jiný než vy“. 

    Ježíši samotnému velmi záleželo na tom, aby Jeho učedníci přijali Ducha Svatého, protože měl s nimi a v nich pokračovat v Jeho díle spásy: "Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy" J 16,13

Hlavním úkolem Ducha Svatého je však uvádět nás do důstojnosti Božích dětí:

    Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Řím 8,14-16

    „Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: ‘Ježíš je Pán’“ (1 Kor 12,3). „Bůh poslal nám do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: ‘Abba, Otče!’“ (Gal 4,6). Toto poznání víry je možné pouze v Duchu svatém. Aby se člověk dostal do styku s Kristem, musí se ho nejprve dotknout Duch svatý. Přichází nám vstříc a vzbuzuje v nás víru. V síle našeho křtu, první svátosti víry, nám Duch svatý v církvi niterně a osobně předává život, který má svůj zdroj v Otci a který nám nabízí v Synu: „Křest nám uděluje milost nového zrození v Bohu Otci skrze jeho Syna v Duchu svatém. Vždyť ti, kteří mají Božího Ducha, jsou vedeni ke Slovu, to je k Synu; ale Syn je představuje Otci a Otec jim uděluje neporušitelnost. Proto bez Ducha není možné vidět Božího Syna, a bez Syna se nikdo nemůže přiblížit k Otci, protože poznání Otce, to je Syn a k poznání Božího Syna se dochází skrze Ducha svatého.“ (sv. Irenej z Lyonu)  KKC 683

    „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8.16) a láska je první dar, jsou v ní totiž zahrnuty všechny ostatní. Tato „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5).  KKC 733

    A díky této síle Ducha mohou Boží děti přinášet plody. Ten, který nás naštípil na pravý vinný kmen, dá, že budeme přinášet „ovoce Ducha, [jímž] je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost“ (Gal 5,22-23). „Duch je naším životem“ (Gal 5,25): čím více se zřekneme sami sebe, tím více také jednáme podle Ducha. „Společenství s ním nás zduchovňuje, obdarovává, navrací do ráje, přivádí do království nebeského k synovskému přijetí, dává nám odvahu nazývat Boha Otcem a podílet se na milosti Kristově, nazývat se dětmi světla a mít účast na věčné slávě.“ (srov. sv. Basil z Cesareje, Liber de Spiritu Sancto, 15,36: PG 32,132)  KKC 736

    My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval1 Kor 2,12

O Duchu svatém, této „živé vodě“ působící v nás, poutavě mluví sv. Cyril Jeruzalémský:

     Voda, kterou mu já dám, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného. Nový druh vody, která je živá a tryská. Tryská na ty, kdo jsou toho hodni. Proč však vyjádřil milost Ducha přirovnáním k vodě? To proto, že na vodě všechno záleží, že z ní žijí rostliny i živočichové, že jako déšť sestupuje z nebe, že prší stále stejně a stále stejná, a přece má rozmanité účinky: jinak působí na palmu a jinak na révu; a ve všem je vším. Je to stále stejná voda a neexistuje žádná jiná; déšť se přece sám nemění a nepadá pokaždé jiný. Přece však tím, že se přizpůsobuje složení přijímajícího prostředí, působí všude právě to, co je potřebné a náležité. A stejně je tomu také u Ducha svatého. Ačkoli je jeden, stále stejný a nedělitelný, přiděluje každému milost, jak sám chce. A jako na vyschlém stromě, když dostane vodu, vyrazí výhonky, tak i hříšná duše, obdařená v pokání darem Ducha svatého, přináší ovoce spravedlnosti. Je to vždycky jeden a týž Duch svatý, přece však na Boží pokyn a v Kristově jménu působí nejrůznější mocné činy. Tak u jednoho člověka užívá daru řeči k moudrým výrokům, u jiného osvěcuje mysl darem prorockým; jednomu uděluje moc zahánět zlé duchy, jinému dává umění vykládat Písmo. U jednoho posiluje mírnost, jiného učí všemu stran milosrdenství; jednoho učí se postit a snášet cvičení asketického života, jiného pohrdat veškerou tělesností a dalšího si připravuje k mučednictví. V každém působí sice jinak, ale sám v sobě je vždycky jeden a týž, jak je psáno: Projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Přistupuje k nám tiše a mírně, cítíme jeho sladkost a vůni; jeho jho je velmi lehké. Jeho příchod předcházejí záblesky paprsků světla a poznání. Přichází skutečně jako pravý ochránce; přichází přece zachránit a uzdravit, poučit a napomenout, povzbudit a potěšit, dát duši světlo, nejprve duši toho, kdo jej přijímá, a pak jeho působením i duši jiných. Když byl někdo dříve ve tmě a náhle spatří slunce, má rázem oči plné světla a jasně vidí, co dříve neviděl; podobně je na tom ten, komu se z milosti Boží dostalo daru Ducha svatého; duše se mu naplní světlem, a povznesen nad lidské možnosti vidí, co dříve neznal.  Cat. 16, De Spiritu Sancto 1, 11-12.16: PG 33, 931-935

Působení Ducha Svatého v duši, v těle a ve světe krátce shrnuje otec Tomáš Špidlík (Spiritualita křesťanského Východu - s.44)

Je Posvětitel - účastí na Něm se mohou stát svatými ti, kdo svatí nejsou

Je Oživitel - oživuje duše a způsobuje v nich odlesk Boží Trojice

Je Osvětitel - díky Němu vidíme pravé světlo - Krista

Je Očišťovatel - odpouští hříchy, očišťuje tělo v askezi a v panenství, dává sílu mučedníkům, slzy kajícníkům, vede nás k zachovávání přikázání, učí všem ctnostem 

Působení Ducha Svatého v duši, v těle a ve světe krátce shrnuje otec Tomáš Špidlík: 
Je Posvětitel - účastí na Něm se mohou stát svatými ti, kdo svatí nejsou
Je Oživitel - oživuje duše a způsobuje v nich odlesk Boží Trojice
Je Osvětitel - díky Němu vidíme pravé světlo - Krista
Je Očišťovatel - odpouští hříchy, očišťuje tělo v askezi a v panenství, dává sílu mučedníkům, slzy kajícníkům, vede nás k zachovávání přikázání, učí všem ctnostem 

V poslední době se hodně mluví, v souvislosti s Duchem Svatým a jeho novými projevy, o Charismatické obnově. Její stručné dějiny je možné si přečíst na její katolické webové stránce. Katolická charismatická obnova vznikla v roce 1967, letos tedy v Římě probíhají oslavy 50-tiletého jubilea.

Ruku v ruce s Charismatickou obnovou jde také pojem KŘEST DUCHEM SVATÝM. Na otázku co vlastně charismatici chápou oním známým pojmem "křest Duchem", odpověděl papežský kazatel otec Raniero Cantalamessa:

    Není to nic zvláštního, žádná zasvěcující praktika. Odvozuje se od Ježíšova slova: "Tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich" (Lk 11,13) a na příslibu, že nebeský Otec dá Ducha Svatého tomu, kdo o něj žádá. Proto se modlíme, aby Duch Svatý sestoupil na bratra či sestru a obnovil charismata, která dostal při křtu. Jako teolog jsem si samozřejmě položil všechny obvyklé otázky, spojené s tímto požehnaným "křtem v Duchu". Bezprostřední odpověď jsem našel v tom, co Ježíš říká apoštolům, než vystoupí na nebesa: "Vy budete pokřtěni Duchem Svatým za několik málo dní". Za několik málo dní byly Letnice. Výrazem "křest v Duchu" tedy Ježíš označoval slavnost Letnic. Rovněž papež Jan XXIII. v souvislosti s II. vatikánským koncilem prosil Boha o "nové Letnice pro církev" a Bůh mu odpověděl. Bylo to tak snadné. Já sám jsem toto své gesto vnímal jako svobodné a osobní obnovení křtu, biřmování, prvního přijímání, a také řeholních slibů a kněžského svěcení. Bylo to svolení Duchu Svatému, aby rozfoukal popel a znovu přivedl k životu oheň, který ve mně díky svátostem dřímal.

    V samotném okamžiku křtu v Duchu zakouší řada lidí mimořádné emoce: pláčou lítostí nebo radostí. U mě se navenek nic zvláštního nedělo, s obnovou křtu souviselo jen to zcela jasné rozhodnutí svěřit otěže svého života Pánu.  Raniero Cantalamessa, Můj život ve službě Slova - s.29-30

O své zkušenosti s křtem v Duchu Svatém svědčí také otec Elias Vella:

    Vůbec nevím, co se stalo, ale začal jsem usedavě plakat a cítil jsem, že se něco v mém srdci uvolňuje. .....Od toho dne se můj život opravdu proměnil. Dělal jsem to, co dřív, ale jinak. Duch Svatý teď vedl můj život a dával nové barvy všemu, co jsem dělal. Musíme otevřít své srdce dokořán, aby mohl Duch Svatý působit v nás a skrze nás. Jsme povoláni spolupracovat s Bohem na šíření nebeského království, ale na jeho pozvání (jsme schopni) odpovědět jedině tehdy, když v sobě poznáme hříšníky a uvědomíme si, že neustále potřebujeme jeho přítomnost, aby nás uzdravoval, obrátil, proměnil. Máme se stát spíše dokonalými "svědky" než pastoračními pracovníky.  Elias Vella, Svatost je pro každého - s.15

    Duch Svatý je osoba, kterou je třeba zakoušet  Elias Vella, Svatost je pro každého - s.15

    Duch Svatý je zosobněné slitování  Jan Pavel II.

   Jako když vyvěrají dvě řeky a slévají se, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento božský Duch vstupující do duše, aby se s ní spojil. Nezbývá, než aby duše, která je přece menší, ztratila své jméno a přenechala je Duchu. Učiní to, jestliže se mu natolik otevře, že s ní splyne vjedno.  Sv. Marie Magdalena de Pazzi, OCarm


PŘIJĎ DUCHU SVATÝ!

BANNER NA VÁŠ WEB

Chcete-li si vložit na své stránky banner tohoto webu, stačí stáhnout si  tento obrázek , uložit na své stránky, a přiložit k němu odkaz: www.duchovniboj.cz

                      db.jpg (8,4 kB)

Kontakt

To Top