Slavíme slavnost svatého Václava, která je zároveň dnem naší státnosti. Slavíme den, kdy byl zavražděn pro Krista jeden z prvních křesťanských panovníků naší země a který se tak stal jedním z jejích hlavních patronů a ochránců. Svatý Václav na náš národ nezapomíná, problém je na naší straně.. A tak si myslím, že o jeho svátku je důležité připomenout nejen potřebu jít k volbám, ale hlavě modlit se za nadcházející parlamentní i prezidentské volby. “Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ píše sv. Jakub ve svém listě a pokračuje: “Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.“ (Jak 5,16b-18) Dějiny světa i národů jsou přetvářeny Bohem, pokud o to ovšem stojíme – o tom svědčí Bible, a historie to mnohokrát potvrdila. David ve spojení s Hospodinem vykročil proti Goliášovi a zvítězil, hrstka mužů s Gedeonem porazila mnohem početnější vojsko. Svěřujme tedy sebe i naši zemi Pánu, vždyť ani nemusíme přesně vědět, co je pro nás to nejlepší, zda ten či onen politik nebo strana. To se často ukáže mnohem později, a Bůh si ke svému dílu může použít opravdu kohokoliv. Nedejme se tedy přemoci pesimismem, letargií či malomyslností, neuvízněme v rezignaci či poraženectví, a modleme se… Jde o naše dobro, o dobro našich rodin, našich blízkých, přátel... Do voleb je ještě dost času, denní Otče náš a Zdrávas může vykonat hodně, o desátku, Růženci či Litaniích k národním světcům ani nemluvě (od 13.10. je možné začít se modlit některou z noven na tento úmysl). Dostali jsem v dějinách jako národ od Pána opravdu hodně. Už před tisíci lety bylo do naší tehdejší řeči přeloženo Písmo Svaté, jako čtvrtý jazyk na světě byla v liturgii užívána staroslověnština, máme slušnou řadu světců i světic, z našeho národa vyšla celá řada velkých osobností. Děkujme, a prosme… Pán je veliký a mocný, a jednou uvidíme, co naše „nepatrné“ modlitby způsobily.  Mariánský sloup na Staroměstském náměstí zřejmě hned tak brzy stát nebude – jako národ tedy moc nevěříme našim předkům, kteří ho nechali postavit z vděčnosti za nadpřirozenou pomoc a ochranu před švédským rabováním Prahy. (Zato bronzový ďáblík na straně vchodu do Týnského chrámu nikomu nevadí…). Důležitější však je, zda se my dnes budeme k Bohu, Panně Marii, světcům a svatým andělům obracet o pomoc, nebo ne, zda budeme ke svému pozemskému dílu nebe zvát nebo nebudeme.

Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám ni budoucím.

Svatý Michaeli archanděle, bojuj s námi a za nás.

Už řadu let probíhá pěší putování z rodiště sv. Prokopa - Chotouně - k místu jeho působení - na Sázavu. Stejně tomu bude i letos 24.6. Je možné se ho také zúčastnit. Samotná svatoprokopská pouť pak začíná až 3.7. a pokračuje v neděli. Sázava je místo našich hlubokých národních duchovních kořenů. Přijďte se pomodlit, děkovat Bohu za dar víry a prosit o sílu pro denní duchovní zápas k ostatkům tohoto českého duchovního velikána.

Další vítězství léčitelství v České republice...? Poslanecká sněmovna odhlasovala pozměňovací návrh poslance Rostislava Vyzuly, kterým je Tradiční čínská medicína (TCM) uznána za lékařský obor. A to navzdory názoru odborné lékařské veřejnosti a Vědecké rady České lékařské komory. Proti tomuto návrhu se staví Stanovisko českého klubu skeptiků Sysifos, z něhož vybírám:

    "Shodujeme se v názoru, že metody tzv. „tradiční čínské medicíny“ jsou pouhým léčitelstvím i v tom, že legislativním zvýhodněním jednoho léčitelského směru se vytvoří nebezpečný precedens.
Koncept TCM celkově selhává v klinickém testování, a proto do moderní medicíny nepatří. Jde o techniky spadající do léčitelství.
Přílepkem k zákonu o vzdělávání nelékařských zdravotnických povolání se najednou legalizuje léčitelský obor, který svými výkony není v souladu s principy medicíny založené na důkazech.
Pokud už jednou budou vykonavatelé jedné z léčitelských metod legislativně uznáni za plnohodnotné zdravotnické profesionály, otevírá se cesta například úhradě jejich výkonů z veřejného zdravotního pojištění. V konečném důsledku pak peníze, které budou případně z veřejného zdravotního pojištění proudit na TCM, budou chybět na léčbu závažných onemocnění a vzácných chorob."

Tak zní názvy dvou přednášek, které určitě stojí za to si přijít poslechnout, jelikož jejich témata hýbou dnešním světem. Obě proběhnou v aule Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. První proběhne ve středu 24.5.2017 od 18,30, přednášet na téma antikoncepce bude gynekoložka MUDr. Helena Máslová. Druhá pak v úterý 30.5.2017 také od 18,30, a přednášet bude psycholog a psychoterapeut Mgr. Marek Macák.

Prožíváme Velikonoční svátky, svátky Života, který se nám zjevil jako Věčný a Nesmrtelný. A nabízí nám, abychom do Něj znovu vstoupili svou vírou. Zároveň jsou to svátky zjevení Věčné Lásky. Rád zde proto připojuji slova papeže Františka z 12.dubna 2017:

    „Pravá láska zajisté vede skrze kříž, oběť, jako u Ježíše. Kříž je nezbytný přechod, ale nikoli cíl; je to přechod. Cílem je sláva, jak nám ukazuje Pascha. Tady nám přichází na pomoc jiný krásný obraz, který Ježíš zanechal svým učedníkům při Poslední večeři. Říká: „Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk“ (Jan 16,21). To je to: darovat život, nikoli jej vlastnit. A to dělají maminky: dávají život, trpí, ale potom se radují a jsou šťastné, protože přivedli na svět nový život. Láska rozdává radost, dává život a propůjčuje smysl dokonce i bolesti. Láska je motorem, který pohání vpřed naši naději. Opakuji: láska je motorem, který pohání vpřed naši naději. A každý z nás se může zeptat: „Miluji? Naučil jsem se mít rád? Učím se každý den milovat víc?“ Láska je totiž motorem, který žene naši naději kupředu.
Drazí bratři a sestry, v těchto dnech lásky se nechejme obestřít mysteriem Ježíše, který jako pšeničné zrno umírá a dává nám život. On je semenem naší naděje. Rozjímejme o Ukřižovaném, o zdroji naděje. Postupně pochopíme, že doufat s Ježíšem znamená učit se vidět již nyní rostlinu v semínku, Paschu v kříži, život ve smrti.“

„Kam až je člověk ochoten zajít v touze po zážitcích, a také po penězích?“ – kladu si otázku, když se u nás opět objevuje kontroverzní výstava, jejíž součástí jsou mrtvá lidská těla zakonzervovaná plastinací. Proč je to problém? - Původ těl je nejasný, všechna jsou z komunistické Číny – známé svými problémy s dodržováním lidských práv. Vystavena jsou v postojích dehonestujících tajemství smrti. Někteří navíc poukazují, že by mohlo jít o těla čínských disidentů umučených v e státních věznicích a  pracovních táborech. Orgány totiž nevykazují žádný důkaz o skutečné patologoii, která by bývala mohla způsobit okamžitou smrt. Americký majitel výstavy prohlásil, že žádná svolení k posmrtnému využití těl neexistují, což znamená, že se jedná o obchodování s lidmi, které zapovídá Norimberský kodex, Helsinská deklarace, Belmontská zpráva, principy Světové zdravotnické organizace (WHO), Světové lékařské asociace (WMA) a Istanbulská deklarace.

Protesty proti takovému vystavování lidských těl se uskutečnily v mnoha zemích. Ve Francii byla výstava zakázána, u nás se proti ní vyhradila Česká anatomická společnost už v r. 2007: „Těla jsou upravena a polohována tak, aby vzbudila dojem aktivity živých jedinců a vyvolala tak senzaci a zájem. Prezentovat těla zemřelých v takovýchto postojích považujeme za nevhodné, neetické a do značné míry pobuřující. Součástí evropského myšlení je úcta k zemřelým a zacházení s lidskými ostatky v souladu se všeobecně přijímanými pravidly etiky a morálky. Nesmí být dotčena důstojnost zemřelého a mravní cítění pozůstalých i veřejnosti. Aranžované postoje těl rozhodně neodpovídají potřebě názorného vzdělávání a osvěty. Vzdělávací aspekty výstavy pak nutně zůstávají v pozadí.“ Letos k výstavě vydala nové prohlášení.
    „Výstava plastinovaných těl posouvá hranici dehonestace člověka k pouhopouhé hmotě, kterou lze podle potřeby jakkoliv zneužít. Tak jako se používala v koncentračních táborech lidská kůže na stínítka lamp, vlasy dohola ostříhaných vězeňkyň na výrobu matrací a celt, tuk zabitých na výrobu mýdla...“ vyjadřuje se k výstavě MVDr Bohumil Bartošek, místopředseda Asociace Falun Gongu České republiky. "Dívali by se se stejným zaujetím i na své rodiče, tety, bratry?" pokládá otázku vzhledem k návštěvníkům Mgr. Silvie Čermáková, muzejní lektorka a pedagožka.
Marek Vácha, kněz a přednosta Ústavu etiky na 3.lékařské fakultě Karlovy univerzity píše: "Ta smrt, kterou ve dne negujeme či vyhazujeme dveřmi a říkáme, že vlastně vůbec neexistuje, v rámci nadšení pro ideál mládí, je možná tatáž smrt, která se nám v noci vrací okny televizních obrazovek v podobě nesčíslných smrtí v rámci všemožných thrillerů, kriminálek, hororů a jak se všechny ty žánry jmenují. Myšlenky vraha, úvahy zločince, sběratelé kostí – dobře se večer bavte. Výstava je možná variací na dané téma."

Opravdu tedy stojí za to přes to všechno takto nakrmit svou zvědavost???

V podtitulku této akce je věta: „Výstava, která ti změní život“. Obávám se, že organizátoři zde mají pravdu a je tedy třeba brát ji doslova. Porušováním úcty k zemřelým tělům a cynickou netečností k podivnému původu těl se totiž – jako každým hříchem – otvíráme Zlému. Zde však je jasné, že nejde jen o nějaký nevinný hříšek. A tak si návštěvou výstavy můžeme vyrobit či rozmnožit své duchovní problémy.

Blíží se Vánoční svátky, svátky Narození Ježíše Krista, našeho Zachránce.. Jejich slavením si nejen připomínáme, že se Bůh stal jedním z nás, abychom věděli, že On dobře ví - jaké to je „být člověkem“. Ale On naše lidství svým Vtělením také posvětil a přivedl ho zpět před Otcovu Tvář.

Zároveň se tak vděčně hlásíme ke křesťanským kořenům naší země, ze kterých, přes všechna selhání a omyly věřících, vyrostlo tak mnoho dobrého pro celou lidskou společnost, jako například vědomí důstojnosti člověka a obrana lidských práv.

To vše je důvodem k vděčnosti a chvále Boha. Proto zde připojuji zpěv, který vytryskl ze srdce sv. Miriam od Ukřižovaného Ježíše během mystického vytržení:

Všichni spí. A na Boha, který je plný dobroty, velký, hodný chvály, zapomínají! Nikdo na něj nemyslí!
Podívej se, oslavuje ho příroda; nebe, hvězdy, stromy, rostliny, všechno ho oslavuje
a člověk, který zná jeho dobrodiní, který má povinnost ho oslavovat, spí!
Honem, honem, probuďme vesmír…

K lásce, k mé Lásce pospěšte, králové země! Pojďme, chvalme ho!
Zpívám o vznešenosti, o moci našeho Spasitele,
neboť jsme dílem jeho rukou, cenou jeho krve. Pojďme, chvalme ho!
Není takového Boha, jako je On! Pospěšte…

Pospěšte všichni, kdo jste na zemi, nezastavujte se u toho, co je pozemské,
vždyť je to všechno marnost, která v mžiku skončí! Pojďme, chvalme ho!
Jsme jen vyhnanci a poutníci na této zemi. Pojďme, chvalme ho!
Padněme k jeho nohám, dejme mu svá srdce. Pojďme ho oslavovat, klanět se mu!

Vyznejme ústy i svým srdcem: Není takového Boha, jako jsi Ty. Pojďme, chvalme ho!
Celá země, všechna zvířata se radují v hluboké úctě. Pojďme, chvalme ho!

Brněnské studium České televize zve na předpremiéru dokumentu Jako bychom dnes zemřít měli, který v klíčových bodech zachycuje životní příběh Pátera Josefa Toufara. Brněnskému publiku se Jako bychom dnes zemřít měli, představí v pondělí 28. listopadu v 16:30 v kině ART, následovat bude debata s tvůrci. Samotná televizní premiéra je plánována 29. listopadu ve 21:00 na ČT2. Zároveň je možné na internetu shlédnout inscenaci České televize o faráři Toufarovi In nomine Patris. Více informací o P. Josefu Toufarovi.

plakat toufar brno.jpg (129,8 kB)
plakat toufar premiera.jpg (132,7 kB)

    Tak zde opět po roce máme 1.listopad - Slavnost všech svatých, a taky její předvečer – Halloween. Tedy umrlci, upíři, čarodějnice, zombie, atd.  „Nevinná zábava, proč v tom dětem bránit?“ - řeknou si mnozí. „Dříve se přece také na maškarní ples chodilo za čarodějnice nebo smrtky“. Ovšem… - když si uvědomíme, že kolem tohoto data jsou na mnoha místech zcela vážně vzývány a uctívány temné síly, člověka mrazí.. Navíc se mi při této příležitosti vybavují slova C.S.Lewise, která v knize Rady zkušeného ďábla vkládá do úst jednomu z ďáblů: - „...všechno, co dělají jejich těla, ovlivňuje jejich duše“. A každý symbol má svou sílu, proto je taky symbolem. Jít s proudem většiny nebo i zde se přiznat ke Kristu, kterého zničení vlády temnoty a smrti stálo tak hodně? Každý, ať se rozhodne sám...

Halloween očima bývalého satanisty - Johna Ramireze. Mezi jiným zde říká na adresu křesťanů: "Jak můžete slavit tyto věci a nazývat se požehnaní? Jak můžete slavit tyto věci a říkat, že jste v Kristu? To je jako být ženatý a spát s prostitutkou... Je čas činit pokání. Halloween je jed pro věřící i nevěřící."

Svým podpisem se můžete do 10.12.2016 připojit k petici Evropské občanské iniciativy k ochraně manželství a rodiny, která takto žádá o vydání nařízení EU, které by definovalo význam manželství a rodiny. Upozornil jsem na to už v dubnu, ale nyní se blíží konečný termín, proto tak činím znova.